:: Design do tmy.
Design pro zrakově postižené a nevidomé.

Součástí doprovodného programu VI. přehlídky českého a zahraničního designu art & interior se letos stal opravdu pozoruhodný projekt nazvaný Design do tmy. Projekt otevřel otázku postavení a vůbec přítomnosti designu ve světě slabozrakých a nevidomých.

Proč právě design pro zrakově postižené a nevidomé?

Odpověď by měla asi znít: a proč ne? Design přeci není určen skupině vyvolených, ale měl by sloužit všem bez ohledu věku, barvy pleti, pohlaví, výšky, velikosti chodidel …
Každým rokem jsme se v rámci přehlídek českého a zahraničního designu zabývali nějakým sociálním problémem, v němž by měl hrát významnou roli design, ať už to bylo upotřebení recyklátů z PET-lahví, design pro bezdomovce ve vztahu k městskému mobiliáři, redesign starých elektrospotřebičů, funerální design…takových zatím neřešených témat jsou kolem nás stovky.

Kým byl tvořen tým, který připravoval projekt Design do tmy? Skládal se pouze z vidoucích nebo i nevidomých?

Projekt se zrodil v roce 2003 v mé hlavě. Neměl však žádného realizátora či mecenáše, který by ho podpořil finančně. Postupně jsem zjišťovala, kdo by se ho za takových okolností zúčastnil. K mému překvapení i radosti se našlo hodně těch, kdo jsou schopni nezištně pomoci - organizací, materiálem, prací … Od samotného počátku se spolupracovalo s nevidomými. Design do tmy není typ projektu nebo výstava "o nich bez nich". Nevidomí byli při vzniku projektu, v době jeho realizace i v závěrečné fázi rozhodování, které předměty mohou jít na výstavu.

Kdo se podílel na tvorbě návrhů? Jednalo se pouze o studenty, nebo se vám podařilo zainteresovat do projektu i některé renomované designéry?

Přesto, že jsem oslovavala pouze školy, objevují se na výstavě i práce již hotových designérů. Nevěřila jsem, že by renomovaní architekti a designéři o podobný projekt měli zájem. Byla jsem však překvapena tím, jak pozitivně reagovali pedagogové všech českých a slovenských designérských škol, které jsem oslovila. Těm také vděčíme za to, kolik dobrých prací se zrodilo. V ateliérech, kde se projektu a vedení studentů věnovali pedagogové, se zrodily skutečně kvalitní předměty, které by mohly spatřit světlo světa i jako průmyslově vyráběné produkty. V zadání projektu totiž bylo, že musí jít o předměty, jejichž funkce a výtvarná kvalita musejí být atraktivní nejen pro nevidomé, slabozraké a zrakově postižené, ale pro všechny spotřebitele s estetickým cítěním.

Existují některé podobně zaměřené projekty i v zahraničí?

Projektu se zúčastnily také školy humanitního směru, kde dělali studenti rešerše, zda něco podobného existuje v zahraničí. Nic nenašli, takže je možné, že jsme první nejen v Česku, ale i ve světě. Samozřejmě, že existují stovky výstav pro nevidomé, žádná se však nevěnovala v takové šíři designérské tvorbě a předmětům běžné denní spotřeby. Představujeme 120 modelů a předmětů!

Jaké jsou rozdíly ve vnímání nevidomých a slabozrakých. Hodí se předměty navržené pro slabozraké bez výjimky i pro nevidomé, nebo i v těchto kategoriích existují rozdíly?

Rozdíly existují jak z hlediska lékařského, tak samozřejmě i z hlediska designu. My jsme se snažili o předměty určené pro nevidomé, které by ovšem mohli velmi dobře používat nejen slabozrací či jinak zrakově postižení lidé, ale i lidé zdraví a bez zdravotních problémů.

Konzultovali jste vystavované exponáty přímo s nevidomými? Co pro ně bylo stěžejní při vnímání návrhů, tvar, materiál…?

Nevidomí spolupracovali na projektu od jeho počátku do konce, který nekončí výstavou. A protože svět se nedělí na vidomé a nevidomé, ale je jen jeden, jsou i mezi nimi názorové rozdíly jako u ostatní populace. Jsou stejní jako my, prostě JEN nevidí nebo vidí špatně. Takže co se líbilo jednomu, druhý odmítl a třetího to nechalo chladným. On byl vlastně celý projekt hodně o mezilidské komunikaci a o tom, zda si lidé umějí naslouchat a pak si vzájemně věřit. Při hodnocení obvykle prvně sledovali funkci, pak způsob ovládání, a pak vnímali materiál. Šlo však většinou o modely, proto byla většina věcí ze sádry, plastu, dřeva, skla či porcelánu.

Překvapila vás někdy reakce nevidomých? Došlo například k tomu, že předmět, který vidoucí považovali za velmi vhodný pro nevidomé sami nevidomí odmítli?

Zpočátku byl problém v komunikaci, jak jsem se zmínila. Ne, že bych patřila k lidem, kteří nejsou schopni se domluvit nebo naladit na určitou strunu a naslouchat. Nicméně jsem nejen já dělala jistě chybu v tom, že jsem se vyhýbala slovům spojených se zrakem nebo "vidět". Velmi rychle jsme si ale já i studenti zvykli na to, že tato slova můžeme bez problémů používat. Neměla jsem možnost slyšet, které předměty se líbily vidoucím, protože jsme pracovali především s lidmi se zrakovým postižením. A tam docházelo přesně k tomu, co jsem popisovala. Při hodnocení jednoho a téhož předmětu vyjadřovali zcela protichůdné názory. Totéž se teď děje na výstavě. Někteří předmětům vytýkají, že se o nich měli studenti radit s odborníky či s nevidomými. Kdyby tušili, že větších odborníků, s nimiž jsme spolupracovali, už není a že předměty vybírali lidé se stejnými vadami a postižením!

Podat jednoznačnou definici pojmu design není snadné. Co si ale představí nevidomý člověk pod pojmem design? Zkoušeli jste se, třeba společně, dopídit nějakého vymezení tohoto pojmu?

Je velmi těžké na tuto otázku odpovědět. Není nevidomý jako nevidomý. Ti, kteří májí zájem o dění kolem a nejsou uzavřeni do čtyř stěn svého bytu samozřejmě vnímají, že se slovo či termín design v současnoti často používá. Nespojují ho však s věcmi, které používají. Jakoby to bylo něco, co se jich vůbec netýká. Teprve v diskusi, v níž musíte VY otevřít své srdce a odhalit SVÉ "bezbranné" nitro, se lze postupně dopracovat k tomu, že začnou klást otázky a uvědomovat si, že pro ně práce designéra může být zajímavá a pomoci jim. Pokud nejsou "vtažení do hry" jsou velmi skeptičtí, postupně se z nich ale stávají spojenci v našem snažení. Je logické, že je nejvíce zajímá, jak daná věc (předmět) funguje, zda jim může skutečně pomoci a zda je bezpečný pro jejich možnosti ovládání. Pak nastupují další kritéria hodnocení. Víte, člověk se musí opravdu naladit na jinou strunu, a pak se stávají otázky o definici designu či o tom, že by měli nevidomí vnímat např. barvy úplně bezpředmětné. Oni bojují se základními problémy přežití a schopností komunikovat s ostatními a světem vůbec.

Co se bude dít po ukončení výstavy v Praze? Dostanou se některé návrhy do výroby?

Pokud výstavu navštíví dostatek nevidomých, jejichž úkolem je hodnotit, které návrhy by jim usnadnily život budeme hledat výrobce. 30. května 2005 se bude pořádat v NTM ve 14 hodin seminář, na kterém by se měli setkat nevidomí a studenti s potencionálními výrobci. No, a uvidí se.

Vybrané exponáty poputují ještě na výstavu do New Yorku a student, jehož práce získá nejvíce bodů získá týdenní stáž v některém z Českých center v některé ze světových metropolí.

Výstavu najdete do 29. května 2005 ve třech sálech dvou pražských muzeí - v Muzeu hlavního města Prahy (naproti autobusovému nádraží na Florenci) a v Národním technickém muzeu (na Letné). V MHMP se nachází v sále v přízemí a v sále v 1. patře především předměty spojené se stolování (sklo, porcelán, nádobí, textil) a hry. V NTM pak lze vidět elektrospotřebiče a předměty technického charakteru, navíc se v kinosále promítají filmy k tomuto tématu.