:: Uprostřed průmyslového věku…

Tehdy se mohlo zdát, že český průmysl dříve jako posel moderní doby vycházející z pozic osvíceneckého racionalismu a rozšiřující se pragmatickým gründerstvím v 19. století, vyvrcholil ve válečné zbrojařské výrobě a socialisticky realistickém zbožštění továrny jako chrámu lidské práce, se posléze ocitl na svém konci.
Tomu nasvědčovala i řada sporných politických strategických rozhodnutí o uzavření mnoha šachet a industriálních komplexů jako ekonomicky nerentabilních či stejně často nešťastné způsoby privatizace, při kterých se mnohé z podniků ocitly rázem na hranici přežití.
Mizení některých továren mnoho lidí prožívá jako odchod epochy, smyslu určitého stylu života, životní filozofie, ve které byli vychováni. Po zastavení hutí a těžby zůstal narušený životní pocit nezaměstnaných a rozkolísaná identita obyvatel průmyslových center. Stejný pocit prázdnoty také přinesla megalomanská monstra opuštěných industriálních trosek a dávno vyhaslých pecí a komínů, která zarůstají bujnou vegetací a vytvářejí tzv. „brown fields“.

Po roce 2000 se však jednoznačně ukazuje, že českému těžkému průmyslu není zdaleka „odzvoněno“. Právě naopak, řada podniků, které devadesátá léta přežily, jako ostravské Mittal Steel a Vítkovice, kladenské Poldi Hütte, či slévárny a strojírny v blanenském údolí řeky Punkvy, se hrdě hlásí ke své bohaté tradici, svými produkty bojují o své místo nejen v evropském kontextu a jsou přesvědčeni, že je čeká lepší budoucnost. S novými majiteli to přesvědčivě dokazují zvyšováním výroby a zlepšováním technologií.
Přestože právě tyto technologie omezily přirozeně počet dělníků, pojem ceny lidské práce, cechovní hrdost i um fortelných rukou se u tavičských, kovářských a strojírenských part nevytratil a naopak s jejich lepšícími se sociálními podmínkami vzrůstá.
Také mnohé z opuštěných industriálních objektů průmyslového dědictví u nás dostali po létech chátrání do rukou architekti, kteří jim dali „konverzí“ novou tvář a proměnili je v kanceláře, ateliery, galerie.

Pořad Uprostřed průmyslového věku vychází také z dlouhodobé práce českého fotografa Václava Jiráska, který svůj zájem o svět opuštěných i živoucích továrních komplexů zahájil už v devadesátých letech cyklem velkoformátových černobílých fotografií z opuštěné brněnské Vaňkovky. Do Vaňkovky se několikrát vracel během následujících let a rozsáhlý cyklus byl vystavován s velkým ohlasem i v zahraničí.
Fotograf nás jak osobně, tak prostřednictvím svých fotografií provede těžkými provozy a jejich sociálním zázemím.
Jeho fotografický projekt snímků obřích industriálních hal, bizarně zkroucených potrubí, dělnických odpočíváren a excelentních portrétů dělníků bude na jaře 2006 zakončen rozsáhlou výstavou v pražské Galerii Rudolfinum.
Díky těmto fotografiím a nedílně díky excelentnímu výtvarnému pojetí kameramana Petra Vejslíka je dokumentární pořad Uprostřed průmyslového věku, který bude uveden ve čtvrtek 15. prosince ve 20:30 na ČT2, kromě výpovědi o stavu českého těžkého průmyslu také obrazovým esejem z industriálního prostředí, které je nám běžně skryto.