:: Avantgardní Christopher Dresser

Kolem poloviny 19. století dochází díky nízké řemeslné úrovni ke kritice levné masové produkce. Hospodářský předstih Velké Británie, podmíněný včasnějším uplatňováním liberálních zásad svobodného podnikání a rychlejším zaváděním nových výrobních technologií, předurčilo tuto zemi jako místo zrodu reformních myšlenek hlásajících návrat k ruční řemeslné výrobě. Hlavními mluvčími tohoto hnutí zvaného Arts and Craft, byli John Ruskin (1819–1900) a William Morris (1834–1896). Odmítali průmyslovou revoluci, kritizovali masovou tovární výrobu orientující se především na finanční zisk a produkující nekvalitně navržené zboží bez ohledu na estetickou přitažlivost pro spotřebitele. Ideálem pro ně byla středověká společnost se svým cechovním zřízením, kde řemeslná výroba „nedosahovala strojové přesnosti“, ale podržela si lidské měřítko. Ve své knize „The Stones of Venice“ z roku 1853 Ruskin napsal: „Z tvora lze udělat buď nástroj, nebo člověka. Obojí není možné. Lidé nebyli stvořeni k tomu, aby pracovali s přesností strojů, aby ve všem, co dělají, byli bezchybní a dokonalí. K tomu, abyste je takové přesnosti přiměli a donutili jejich prsty měřit úhly jako ozubená kola a jejich paže vytyčovat křivky jako kružidla, museli byste je odlidštit.“ (1)

"Komerční" návrhář Christopher Dresser
Ruskinovým a Morrisovým současníkem byl skotský návrhář Christopher Dresser, jenž se k levné tovární produkci stavěl naprosto odlišně. Stejně jako oni se zajímal o návrhářství užitkových předmětů a zabýval se sociálními a kulturními podmínkami ovlivňující tento obor. Na rozdíl od nich však spolupracoval s průmyslem a sám se hrdě prohlašoval za „komerčního“ návrháře. Jeho cílem bylo navrhovat praktické, funkční a cenově dostupné výrobky pro levnou tovární výrobu, v čemž, na rozdíl od svých současníků, jako byl např. Morris, předběhl dobu o několik desítek let.

Christopher Dresser se narodil 4. července 1834 v Glasgow jako třetí dítě berního úředníka Christophera Dressera (1807–1869) a jeho ženy Mary. Od roku 1847 studoval na Státní návrhářské škole v jižním Kensingtonu (Government School of Design) v Londýně, kde rovněž později učil. Škola, zřízená v roce 1837, aby sloužila jako přípravka budoucích učitelů kreslení, kteří měli vyškolit dostatečné množství schopných kresličů pro britský průmysl, prošla v padesátých letech 19. století reformou. Tehdy zde učili takové významné osobnosti, jako byl Owen Jonese, který v roce 1856 publikoval sou zásadní práci „Základy ornamentu“ (Grammar of Ornament), nebo architekt, teoretik a německý emigrant Gottfried Semper, jenž ve škole na čas učil obor práce s kovy.

Inspirující příroda
V druhé polovině 19. století se stala jedním ze zdrojů inspirace návrhářů, kritizujících historismus, příroda. Byla pro ně symbolem svobody, spontánnosti a krásy a zároveň ji chápali jako nevyčerpatelný zdroj podnětů. Nešlo o potlačení ornamentu jako takového, ale o jeho obrodu, která se zpočátku omezovala především na odmítnutí vyčerpaných historických vzorů. Obrat k přírodě měl však své hlubší zakořenění ve společnosti 19. století, která pojímala obraz přírody jako model, skrze který chápala i sebe sama a své možnosti.

Na londýnské návrhářské škole, kde Dresser studoval, se požadovalo též studium botaniky. U Dressera šlo zpočátku jen o povrchní zájem o stavbu květů a tvarů listů pro mnohostranné školení v ornamentice, záhy však přerostlo v hlubší zájem a on se rozhodl věnovat se dále botanice. Po ukončení studia v roce 1854 nastoupil dráhu úspěšného přírodovědce, aby ji však roku 1860 opustil a až dokonce života se intenzívně věnoval produktovému návrhářství. Své bohaté zkušenosti z botaniky ale využil v řadě svých teoretických prací. V roce 1862 publikoval „Umění dekorativního návrhu“ (The Art of Decorative Design), v letech 1870–1872 zveřejnil v Technical Educator své „Základy dekorativního návrhu“ (Principles of Decorative Design) a roku 1886 pak vydal „Moderní výzdoba“ (Modern Ornamentation). Je pravdou, že již v době, kdy pracoval jako přírodovědec, se živě zajímal o vztah botaniky a umění.

"Korespondenční návrhář"
Počátkem šedesátých let si Christopher Dresser otevřel v Londýně návrhářskou kancelář s několika spolupracovníky. Zdá se nepravděpodobné, že spolupracoval s více jak padesáti firmami, roztroušenými po celé Británii. V jeho ateliéru vznikaly nejen návrhy předmětů z kovu, skla a keramiky, ale specializoval se rovněž na textil, tapety a nábytek. O způsobu komunikace mezi výrobci a Dresserovým londýnským ateliérem se můžeme pouze dohadovat, protože obchodní korespondence se bohužel nedochovala. Pravděpodobně řadě firem posílal své návrhy poštou a neměl tedy žádnou příležitost dohlížet na výrobu nebo provádět konečné korekce. Mezi jeho obchodními partnery byly jak obrovské průmyslové firmy, například Elkington, Minton a Wegwood, tak i malá výrobní studia, jako Linthorpe, Ault, a James Couper, a často pracoval i pro různé firmy z jednoho oboru současně.

Japonsko – země podnětů
Pro Dresserovu návrhářskou tvorbu byl směrodatný jeho celoživotní obdiv japonského a mimoevropského umění vůbec. O japonském umění psal již v průběhu šedesátých let, jeho ukázky obdivoval na světových výstavách v Londýně (1862) a ve Vídni (1873) a na přelomu let 1876 a 1877 konečně tuto zemi navštívil. Do Japonska sebou přivezl zboží několika anglických průmyslových firem (Doulton, Elkington & Co., John Lewis, John Brinton & Co., Kidderminster, Ward and Cope, Nottingham), aby je předal jako dar japonskému Císařskému muzeu v Tokiu. Začátkem dubna pak odcestoval přes Čínu zpět do Anglie. V roce 1879 založil firmu Dresser & Holme (existovala pouze do roku 1882), jež dovážela z Asie do Velké Británie zboží uměleckého řemesla. Roku 1882 vydal cestovní spis o Japonsku pod názvem „Japonsko, jeho architektura, umění a umělecké manufaktury“ (Japan, its Architecture, Art and Art Manufactures).

Mezi historismem a modernou
Christopher Dresser proslul především svými strohými, geometricky tvarovanými užitkovými předměty z kovu, jejichž první návrhy nakreslil již počátkem sedmdesátých let 19. století. První kovové konvice na víno a čaj, stojánky s kořenkami, misky a košíčky na cukr a sladkosti, atd., vyrobené podle jeho návrhů, se ale na trhu poprvé objevily až na jaře roku 1878. Řada z těchto objektů prokazuje stylistické inspirace a výpůjčky z japonského užitého umění. Dresserovy nejradikálnější návrhy čajových konvic a stojanů na toasty, jež vyráběla sheffieldská firma James Dixon & Sons, jsou však paradoxně v naprostém rozporu s jeho nejhýčkanější zásadou o úsporné spotřebě a užití drahého materiálu a snadné výrobě (2), ale zabezpečily mu posmrtnou reputaci "protomodernisty".

Z rozsáhlé Dresserovy tvorby nelze též opomenout jeho návrhy keramiky pro firmy Linthorpe Art Pottery (Middlesbrough, Yorkshire) a Ault Pottery (Swadlincote, Derbyshire), inspirované historickými a mimoevropskými předlohami, opět především tvary japonského užitého umění a keramikou peruánských indiánů. V konečném účinku zde hraje velmi důležitou roli i barevná úprava povrchu a kombinace zvolených glazur.

Christopher Dresser zemřel 24. listopadu 1904 na obchodní cestě do Mühlhausenu v Alsasku, kde je i pohřben. Naprosto právem se dnes řadí mezi průkopníky moderního návrhářství. V porovnání se svými současníky (např. Williamem Morrisem či Charlesem R. Ashbeem) byl prvním nezávislým návrhářem "produktového designu" určeného pro masovou výrobu. V jeho nadčasových návrzích, v nichž se paralelně setkávají dvě protichůdné tendence – historismus druhé poloviny 19. století s modernistickým přístupem počátku 20. století, dodnes působí svěže a neotřele.


Poznámky:
(1) Citováno viz S. Adams, Hnutí uměleckých řemesel, Praha 1997, s. 10.
(2) „Stříbrné předměty, stejně tak jako předměty z hlíny nebo skla by měly sloužit účelu, pro který byly vytvořeny… Stříbro a zlato jsou materiály značné hodnoty a proto je nutné, aby byla při jejich použití uplatněna maximální šetrnost. Jakmile návrhář vytváří předměty, které jsou nákladné, stávají se nedostupné pro ty, kteří by se jimi mohli potěšit.“ (Ch. Dresser, Principles of Decorative Design, 1873)

Literatura:
(Kat.) Christopher Dresser. Ein viktorianischer Designer 1834–1904, Kunstgewerbemuseum der Stadt Köln, 1981.
Michael Whiteway (ed.), Christopher Dresser: A Design Revolution, V&A Publications, 2004.