:: Geometrické želé a kubistické bábovky

Geometrické želé a kubistické bábovky
Jedním z nejvýznamnějších vídeňských výstavních domů je Leopold Museum nacházející se v areálu Museums Quartieru. Instituce známá především svými sbírkami volného a užitého umění první čtvrtiny 20. století představila svým návštěvníkům i velmi překvapující kolekci forem na želé a bábovky pocházející z konce 19. století. Výběr z téměř stovky objektů byl nedávno restaurovaný a nyní je poprvé představený veřejnosti na výstavě Geometrické želé a kubistické bábovky. Někdy až bizarní tvary forem na bábovky jsou konfrontovány s formami význačných architektonických realizací jako jsou stupňovité pyramidy od Chichen Itza v Mexiku, romantický Castel del Monte v Itálii, gotické klenby, vídeňský Gasometer nebo opera v Sydney. Design a architektura v sobe zachycují totéž, krystalickou formu i odvážná řešení. Podíváme-li se na spotřební zboží a vysoké umění z této perspektivy, zjistíme, že hranice mezi nimi splývají. Tak můžeme i na obyčejné formy na pečení nahlížet jako na umělecká díla.
Výstava nám představuje důvěrně známé věci z úplně nového pohledu. Upozorňuje na existenci tvarových archetypů, které se mohou bez jakéhokoli vědomého spojení objevit na nejrůznějších místech a v nejrůznějších úlohách. Tvary uplatňené na formě na bábovky z 18. nebo 19. století se objevují v moderní, ale i staré architektuře. Na výstavě si návštěvník může sám srovnat tvary exponátů, tedy forem na bábovky či želé, s tvary budovy Opery v Sydney, Castela del Monte, egyptských pyramid... A ještě něco, dodnes se vídeňské děti straší rčením "jestli budeš zlobit, zavřeme tě do bábovky". Bábovkou se přitom myslí budova nejstaršího blázince ve střední Evropě, který je dnes součástí komplexu budov vídeňské univerzity, bývalého tereziánského Krankenhausu. Když architekti budovy hledali nejpříhodnější formu nové architektonické úlohy - tedy blázince - dospěli právě ke tvaru "bábovky".

Dlouhá tradice
Výroba kovových forem na pečení má dlouhou tradici. Už staří Římané používali bronzové formy, které jsou svým vzorováním velmi podobné pozdějším bábovkám. Tradice pečení kořeněných, bohatých, voňavých, ořechových, datlových, mandlových a fíkových bábovek pochází z orientu a přes středomoří se v novověku rozšířila i do severních částí Evropy. Nejdůležitější ingrediencí byl třtinový cukr, který se musel dovážel z přední Asie. Právě z tohoto důvodu platí za objevitele bábovek Turci. Forma bábovky se považuje za odvozeninu tureckého turbanu. Díky turecké expanzi se od 16. století začaly šířit bábovky různých druhů a tvarů do Evropy. Nesmírnou oblibu ukazuje například známá obliba Stanislava Leszczynského (1677-1766) polského krále a švagra francouzského krále Slunce Ludvíka XIV., jíst denně po obědě jako zákusek sladkou bábovku. Podle legendy je autorem receptu na jemnou bábovku se sirupem nazývanou "baba polonais" nebo "baba au rhum".

Království tvarů - Paříž a Hradec Králové
Největší oblibu mělo pečení bábovek ve střední Evropě v 18. a 19. století. Jednoduché varianty se dělaly z bílého nebo měděného plechu, do kterého se ocelovou raznicí značil výrobce. Pak byl k formě připojen okraj, naletován kroužek na zavěšení a měď se zevnitř pocínovala. Složitější formy na pečení nebo na sulc se vyráběly z více kovových kousků sletovávaných k sobě. Na konci 19. století existovalo mnoho firem na výrobu, které nabízely celé katalogy forem na aspik, želé, pudink či bábovky. Mezi nejúspěšnější výrobce v monarchii patřila manufaktura Adolfa Weidnera založená roku 1851 v Hradci Králové. Evropského významu dosáhla pařížská firma "Ch. Trottier Fils" založená již v roce 1814, která po roce 1860 jako "Chaudronnier de la Cour" otevřela síť filiálek v Lyonu, Neapoli, Ženevě, Bruselu, Hannoveru a dokonce až v Istanbulu.

Vytříbené kuchařské umění
Podle zvyklostí císařského dvora, ale také šlechtických a dokonce i měšťanských kuchyní na konci 19. století musel mít každý druh pokrmu vlastní tvar formy. Rottenhoferova kniha "Anweisungen in der feinen Kochkunst" z roku 1877 ukazuje konkrétní formy, které byly používány speciálně pro určitá jídla, jiná pro "francouzský malinový krém", jiná pro "bavorský krém s fialkovou vůní", "sladký sulc z dánské vody" nebo oblíbené "Galatine de perdreaux" (křepelka v aspiku). Speciální formy byly tzv. "Makedonky" sestávající ze dvou částí, které se do sebe vzájemně zasouvaly a sloužily pro vytváření vysokých tvarů z aspiku. Aspikové a želé dortíky se vyklápěly z vysoké formy na skleněné talíře a bohatě zdobily čerstvým ovocem. Bábovky, krémy, sulcy a želé ve všech myslitelných formách a barvách nesloužily pouze na potěchu žaludku, ale také jako šperk slavnostní tabule.

Sladké spojenectví
Uspořádaná výstava proniká i za zdi výstavních sálů Leopoldova muzea. Ve vybraných tradičních vídeňských kavárnách a restauracích se po dobu trvání výstavy budou podávat moučníky inspirované tvary vystavených forem, a kdo takový zákusek ochutná získá zlevněnou vstupenku na výstavu, stejně jako každý stý návštěvním muzea. Partnerů výstavy je celkem devět Café Diglas, Café Hofburg, Café Hummel, Café Landtmann, Café Mozart, Café Prückl, Café Residenz, Café Sperl a Café Weimar.

Leopold Museum, Museums Quartier, Vídeň, 27.11.2005 - 13.03.2006
www.leopoldmuseum.at