:: Jak stavíme v Česku bytové domy

Na první pohled se zdá, že není co pokazit. Jedná se přece především o to, získat prostory s kontrolovaným vnitřním prostředím. Takže snad postačí, že „ústřední topení hřeje a hřeje“, jak zpívá Hajdovský v baladě Jižák, Jižák, město snů?
Generace našich architektů, vyrostlé v panelových sídlištích, bydlení patrně takto chápou a nemají chuť učit se něco nového. Proč by se měly místnosti komponovat ve 3D, proč by se nemohly nadále dělit prostory na obytné a užitné, proč nenavrhovat komunikace podle tabulek normových minimálních rozměrů, proč neudělat všechny dveře v domě stejně vysoké a proč by se nemohla špína z úklidu vylévat do záchodové mísy?
Ale také proč neudělat masivní základy, proč nestavět z poctivých cihel, proč naopak utrácet peníze za umělé větrání a pořádná okna a proč by si uživatel nemohl sám natahat elektrické rozvody prodlužovačkami? Postsocialističtí teoretici v tom pomáhají důrazem na jedinou jistotu, kterou nalezli v nedávné době temna, na ideologii. Ideologie, která pomůže při nedostatku znalostí i talentu, jakási objektivní estetika (v převrácené novořeči zvaná např. funkcionalismus), která přináší osvobození od výtvarných, symbolických institucionálních i funkčních požadavků klientů, od názorů uživatele, od vazeb na skutečnou hlubokou kulturu. Výrazným trendem se tak stává uzavřít se v oboru před vnějšími vlivy. Není náhoda, že profesní komory architektů a inženýrů velmi rychle našly spojence v socializujících právnících. Nemluvě o dopadu na vlastní profese asistují tím u legislativy omezující uživatelskou orientaci výstavby a bránící přechodu na rozumnější technologie.
Dalším posilováním již tak nepřiměřené úlohy státního dirigismu a nejrůznějších povolovacích a kontrolních pracovišť dochází k návratu socialistického ideálu standardizace a zakonzervování sestav výrobků. Kromě sestupu na nejnižší společný jmenovatel kvality a nežádoucího posilování úlohy velkovýrobců bezprostředním praktickým výsledkem je, že se technologie dostávají do vleku pokleslého právního prostředí. I v zaostalém evropském stavění se tak Česko postupně dostává povážlivě na okraj. Poslední akcí v tomto duchu je nový Stavební zákon, výrazně rozšiřující korupční prostor i na malé stavby posílením všemožné reglementace. Jako by nestačila do nebe volající korupce ve státních zakázkách. Z principu věci přece vyplývá, že ani v ideálním případě by v oblasti dohledu nepřevládali špičkoví tvůrčí odborníci – spíše přichází na mysl ona typicky česká postarší průmyslovačka na stavebním úřadě, která má na vše odpověď. Není na škodu si uvědomit, že naše společnost v minulých letech ty nejschopnější ze svého středu zavírala do táborů nucených prací, doháněla k emigraci nebo alespoň zbavovala možností pracovat ve svém oboru. A je vhodné ještě přihlédnout k tomu, že promořenost oborových segmentů výzkumu, zkušebnictví a školství komunisty (a tudíž lidmi demoralizovanými) byla podstatně vyšší než v projekci. Logické by tedy bylo omezit normalizaci, zkušebnictví a pravomoci úřadů na nejmenší možnou míru.
Možná ale, že naše nepoučitelná starší generace přece jen chce poprvé v historii zavést legislativou harmonický rozvoj. Nejlépe trvale udržitelný. Některé evropské trendy jsou skutečně ve znamení jednoduchého receptu na změnu světa k lepšímu, a to ať svět chce, nebo nechce. V Evropě se často sází na masivní přerozdělování národního důchodu, a to je příliš velké lákadlo pro různé hlasatele pravd, úředníky nebo jen lobbisty a korupčníky. Nějak nám ale uniká, že si z trendů můžeme vybrat. Začíná to tím, že v duchu anticivilizačních tezí německého romantismu je i u nás za hodnotnou považována jen taková krajina, ve které žádná stavba nestojí. Takže se reguluje výstavba do vybraných lokalit, většina sídel se odsuzuje k vymírání a stavět se má především formou rekonstrukcí.
Míra plánování se považuje div ne za míru pokroku. Velký průmysl se pochopitelně zregulovat nedaří, a tak v krajině stojí jen výrobní haly a sklady, a bytové domy se tlačí ve střediskových obcích. Pozemky určené pro bytovou výstavbu se rozšíří, jen když starosta vdává dceru a potřebuje prodat kus pole. Nad rekonstrukcemi bdí pod záminkou památkové péče iracionální a nikomu neodpovědná úřednická mašinerie. Její profesní neodbornost sice přispívá k mírnému úbytku chráněných staveb, ale pořád ještě zbývá značný prostor pro rozhodování, co je špatné, a co dobré na záměrech těch druhých. Masivní zdanění energetických zdrojů vede k nutnosti omezit energetické ztráty při vytápění na minimum, a tak se stále zvětšují dimenze tepelných izolací. Stavíme potom na regulací nesmyslně zdraženém pozemku drahou, konstrukčně zbytečně složitou a funkčně nepříliš vyhovující bytovou stavbu, kterou budeme splácet do konce svého života. Vysoké ceně přitom odpovídá neúměrné čerpání zdrojů, přestože je zaštítěno nejrůznějšími eko proklamacemi, kjótskými protokoly a podobným ideologickým balastem. Pro zachování trvalé kvality života by přitom mělo správně zbývat dost prostředků na novou výstavbu pokaždé, když se změní naše požadavky.
Postupně se typickou českou stavbou pro bydlení stává iracionální slepenec technologií tzv. hrubé stavby a despekt k tomu, co v ní skutečně slouží bydlení. Nové domy se převážně stavějí (často dokonce na příkaz regulačního plánu) jako kombinace zděné stavby a na ní umístěné dřevostavby. Dřevostavba, i u novostaveb nepochopitelně pojatá jako vestavba do krovu šikmé střechy, má navíc šikmé stěny, a tak poskytuje za vyšší cenu nižší užitnou hodnotu. Takovou kombinaci dvou technologií není prakticky možné dodat jednou fi rmou v kvalitě ani postačující. Ale ono by to nestačilo ani v kvalitě vynikající, protože pořád ještě nevíme, jak by taková kombinace měla být zkonstruována technicky správně. Můžeme se vůbec někde poučit, zda (s Dantem) správný směr je možno uhodnouti? Jistěže by pár námětů bylo, ale to až někdy příště. Zatím jen budeme doufat, že sjednocený kontinent je příliš velký na to, aby jej dlouhodobě bylo možno jakkoliv řídit, a že se i v budoucnu budeme moci snadno stěhovat.

článek je úvodníkem časopisu Architekt 6 / 2007

http://www.architekt.cz